Kdo dnes neumí jezdit na kole? Je to jedna z prvních sportovních dovedností vůbec, kterou nás rodičové učí. A to ani nemusí být nijak sportovně založení. Prostě to připadá všem jako samozřejmá věc, že se dítě, jakmile doroste do určitého věku, naučí jezdit na kole. Bylo to tak i u nás a zřejmě se v tomto duchu bude pokračovat i v dalších generacích. Jezdit na kole se totiž prostě musí umět. A stojí to samozřejmě za to.

Ať už je cyklistika brána jako každodenní samozřejmost při dopravě do zaměstnání, jako relaxace po těžkém dni v práci, nebo jako způsob pro udržení kondice, je naprosto přirozená a stále více oblíbená.

Pozitiva jízdy na kole jako pohybu obecně, není snad ani potřeba zmiňovat. Už vůbec ona skutečnost, že se člověk hýbe, je chvályhodná. Cyklistika jako taková má stejně jako chůze, nebo běh, výhodu, že je dostupná snad všem věkovým kategoriím a to jak po stránce náročnosti, tak finanční dostupnosti. Pokud nechceme jezdit náročné horské terény, nebo daleké trasy, postačí nám průměrně vybavené kolo.

Zásluhu na rostoucí oblíbenosti jízdy na kole mají jistě v hojné míře se budující a rozšiřující cyklostezky a cyklotrasy. Jízda na kole se tak stává i bezpečnější, nehledě na to, že se otevírají nové trasy a možnosti výletů. Kolo s námi tedy často tráví čas i na dovolené a to nejen u nás, ale i v zahraničí.

Oproti chůzi má kolo výhodu v rychlejším zdolání větší vzdálenosti, kopec musíme tak jako tak vyšlapat, ať už sedíme, nebo jdeme, ale z kopce nám to pak sviští rychleji. S vhodným oblečením a bezpečnostními prvky, jako je zejména přilba, která je u dětí mladších osmnácti let povinná, vypadáme jako opravdoví sportovci a to můžeme šlapat do pedálů jen párkrát za rok.
Pro koho je již běžné kolo příliš náročné, může si pořídit elektrokolo a vydat se na cesty s ještě větší lehkostí.

---